Ve dvou se jde lépe i do pekla.

Září 2010

Wolf´s Rain

22. září 2010 v 20:52 | Macík |  Recenze serialy
Toto anime vypráví legendu, že světu vládli vlci a stvořili první lidi. Když se svět stal pro vlky nehostiným místem, hodně z nich se vypravilo hledat Ráj.

jjnj
Anime, mě zaujalo už jen tím, že jsou něm vlci. Což se týče děje, příjde mi dosti napínavý a řekněm, že i dosti překvapujcí. Těch třicet dílu jsem skouknul velice rychle. Charaktery postav jsou jedinečné, bohužel ne však ničím originálním, ale přesto diváka neurazí. Velice se mi líbí prostředí, do nějž je děj zasazen. Hudba skvěle doplňuje prostředí a hodí se do tohoto stylu. Snad jako nedostatek bych uvedl, vracení do minulosti hlavních postav, samozřejmě že chápu, že se snažili ukázat proč se tak chovají a tak, ale mě to přišlo, že to natahuji zbytečně, mohli to dát do jednoho dílu a ne do pěti.

HODNOCENÍ: 60%

Čajovna 82 vůnní - Liberec

20. září 2010 v 20:18 | Macík |  Recenze čajovny
Tato Liberecka čajovna v sobě skrývá mnoho potencionálu. Skýtá se v ní vše, co by mělo, snad až na jeden nedostatek. Atmosféra by se dala přirovnat k anglickému salonku, kde se podává čaj o páté. Hudebně je čajovna skvěla vybavena přes tradiční čínské a japonské písně, až k soundtrackům z filmů či lehkému Jazzu. Obsluha je tu vskutku milá a nápomocna, přivolává se poklepáním na dřevěného ptáčka, což mi přijde v celku elegantní nápad. Nabídka čajů je tu vskutku široká, přes všechny různé druhy až k různým čajovým receptům.

Chuťově se tato čajovna drží v lehkém nadstandardu. Měl jsem tu možnost jí navštívit již několikrát a ochutnat tak spoustu různých čajů a všechny mi opravdu chutnaly.

Dostávám se k tomu výše zmíněnému mínusu, jež je fakt, že vodní dýmky tu nejsou dostání vůbec. Důvod je ovšem pochopitelný, zdejší strop zdobí krásné a staré malby. Já tak faktem, že vodní dýmka v čajovně být nemusí, ale v rámci toho, že mě shisha a čaj jdou dohromady a vlastně je to takové zpříjemnění.

Hodnocení:

Atmosféra:      75%
Obsluha:          80%
Nabídka:          85%
Vodní dýmka: 00%
Čaj:                  70%
_____________________

Celkové hodnocení: 62%

Do Bratislavy na Istrocon a za přáteli

20. září 2010 v 19:17 | Macík |  Mé myšlenky, názory a jné bláboly
44
Už je to bohužel za mnou. Přijal jsem skvělou nabídku, od mé skvělé kamarádky, že se mám přijet podívat a rovnou navštívit Istrocon. Byl jsem víc než nadšen a potěšen. Těšil jsem se opravdu hodně moc. Nakonec ten čas nastal a já jsem mohl nasednou na autobus směr Liberec, kde jsem přestoupil na Bus směr Praha kde po drobném čekání a přesunu jsem nastoupil do autobusu směr Bratislava. Celková cesta trvala sedm a půl hodiny. Už autobus do Bratislavy mne potěšil připojením wi-fi a zásuvkou na 220V. Cesta tak něják uběhla a já vystoupil na nádraží v Bratislavě. Po chvíli dorazila i má hostitelka se svým přítelem. Čekalo na mě vřelé přivítání.

Cesta MHD nebyla dlouhá a já nakonec stanul v bytě, kde strávím dvě noci. Uvítání, od její
33
 maminky bylo opravdu dokonalé, stejně jako ohromnou mňámku, kterou jsem dostal k večeři. Oblizoval jsem se až za ušima. No, vzal jsem si svou tašku a vyrazili jsme na Istrocon. Už když jsme vystupovali na zastávce před Istropolisem, kde se konal tento slovenský noc, jsem byl překvapen počtem lidí venku. Po vstupu jsme dostali bohužel růžovou pásku. Prošli jsme si areál. Spousta stánku s různými fan věcičkami. Neuvěřitelné množství lidí a to i v cosplayich. Řekl bych, že Cosplayařů zde bylo víc, než jsem kdy na nějakém conu viděl. Nejvíce kostýmu obstarali slovenští otaku. Spoře oděné slečny, známé i neznámé postavy, zbraně různých tipů a velikostí a hlavně přátelská nálada. Prostory byli velké, nicméně jednoduché k zorientování. Prošli jsme několik stánků, kde by si člověk vybral spoustu věcí, jen kdyby na ně měl spoustu peněz. Nakonec u mě vyhrálo tričko s logem Istroconu a zeleným drakem, jež bude mít i praktické účely. Samozřejmě jsem si neodpustil ani placky. Program nám nic nenabízel a tak mě šli mí drazí průvodci ukázat Bratislavu. S malou zastávkou v čajovně jsem měl tu čest projít mezi hradbami Bratislavského hradu, být u parlamentu, shlédnout skvělou vyhlídku na noční Bratislavu a podívat se po Bratislavských zajímavostech. Když jsme se vrátili na byt, zahráli jsme si carcasone a pak i Wormsech, které jsem nehrál ani nepamatuji a těch několik her, které jsme uskutečnili byli zábavné a skvělé. Nakonec nás dostala únava a my šli spát.
22

Ráno mě budili kamarádky kočky jež jsou hezké, chytré a užasné. Také hodně hravé, jak jsem zjistil. Druhý den, tedy sobotu, jsme se v pozdnim dopoledni nasnídali a vyrazili na Istrocon, kde jsme si pořídili lístky do tomboly. Na oběd jsme zamířili do jedné skvělé restaurace. Kde jsem si dal jedno z nejlepších mas ve svém životě, dokonce i omáčka z borůvek byla skvělá. Jako dezert jsme dostali napařovanou buvhtu, v čechách známou jako sladký plněný knedlík. Odpoledne jsme strávili poléháváním na skvělých polštářích jež tam byli po areálu k dispozici a kocháním se po cosplayích a já i po sličných slečnách. Netrvalo dlouho a zamířili jsme na soutěž v kostýmech kde mezi nimi hodně převládali animé, vlastně až na asi dva a ž tři kostými tam bylo jen výhradně anime.
Což třeba na festivalu fantazie bývá naopak. Nejvíce mě zaujal asi kostým z filmu 300 bitva u Thermopyl, jež byl opravdu dobrý.

Navštívili jsme i čajovnu. Tuarég, který zde připravili byl lahodný, ale na můj vkus mu chyběl ten správný nádech. Hned potom následovala Tombola, kde jsem nic nevyhrál, což jsem i čekal. Ale kdo nehraje, nevyhraje. 
11
Nakonec jsme se vrátili na byt, kde jsme opět řádili u Wormsech, nafajčili vodní dýmku a podívali se na jednu německou soutěž, která mě velice překvapila a zaujala. Čas utekl jako voda a my šli opět spát.

Neděle se pro mě nesla ponurým duchem, vyhlídka na to, že se dnes musím vrátit domů mne moc

 netěšila. Po výborné snídani jsme zamířili na ostroun kde jsem si na památku koupil fajfku, kterou má Gandalf.
Nu, a pak to přišlo, chvíle krutá, zlá a nepříjemná. Čas loučení. Čas o víkendu plynul neúprosným tempem.
Tak snad se sem, do toho kouzelného města brzy vrátím…

Čajovna na zamockej - Bratislava

20. září 2010 v 19:13 | Macík |  Recenze čajovny
dsfsgasdaa
Při návštěvě Bratislavy jsem si nemohl odpustit navštívení alespoň jedné čajovny. Zašly jsme tedy do jedné menší čajovny kousek od hradu. Po vstupu do menší útulné čajovny si můžete vybrat, zda půjdete po krátkých schodech do patra, kde bylo na zemi několik polštářů a malých stolků a nebo se vydáte dolů ke klasickému stolu. My zvolili stoly, už jen z důvodu, že nahoře bylo plno.

Obsluha je tu mírně chaotická, ale nakonec jsme se dostali i k objednávce. Když jsem tak procházel nabídku čajů, bylo mi líto, že jich zde nemají více. Dalo by se říct, že od každého druhu čajů trochu. Objednal jsem si Tuareg.

Po krátkém čekání přede mne postavili nefalšovanou konvičku z Maroka, jež navodila příjemný pocit a k tomu malou skleničku. Když jsem naléval, zaujala mě temně zelená až hnědá barva. Vzduch prolnula máta. Nevydržel jsem a musel okusit. Jak tekutina přecházela přes jazyk, vystřídala se chutě. Na špičce člověk cítil sladkou, jemně mátovou chuť, která se ve středu jazyka měnila na mírně hořkou až na konec, kde se projevila máta v pln síle. Takto připravený tuareg mě víc než mile překvapil. Neodolal jsem a nahlédl pod víko konvičky a pochopil, kde se vzala ta krásná, osvěžující chuť. V nálevu plavalo několik lístků čerstvě utržené máty. Až po chvíli jsem si všiml, že roste v jednom z květináčů na pultu. Nápoj byl silný, jak od tuaregu očekávám, dodal mi osvěžení i energii.

Bohužel, je zde horší situace s vodní dýmkou. Je možno pouze od 14 hod. do 18. Hod. A k tomu ještě jen krátká výdrž za vysokou cenu. Když jsem si nemohl dopřát shishu, zapátral jsem tedy v nabídce. Na oko mi vytanul "nápoj" zvaný Sahleb. Neváhal jsem a objednal si tuto delikatesu. Jedná se o mléčný čaj, nečaj svou konzistencí připomínající krupicovou kaši. Lahodná chuť se vám rozvine po jazyku. Na vrchu byl posypán skořicí a drcenými pistáciemi, jež mu dodaly správný nádech.

Jako další mínus musím označit hudbu zde hrající. Přeci jen si nemyslím, že taneční hudba techno mají co dělat v čajovně lazene spíše do Egypského stylu.

Hodnocení:

Atmosféra:         60%
Obsluha:             55%
Nabídka:             55%
Vodní dýmka:    30%
Čaj:                     97%
 ______________________
Celkové hodnocení:
59,4 %

Čarodějův učeň

6. září 2010 v 21:27 | Macík |  Recenze filmy
aasd
Je to pár okamžiků co jsem dokoukal tento snímek. Co na to říct? Nadšení, ano jsem nadšen. Ačkoliv na csfd zas panuje názor, že je to bída, ale opět se ukazuje, že jsem prostě jiný. Nicolas Cage, jeden z mých oblíbenců ukazuje, že i ve svém věku dokáže pár triků. Efekty jsou dobré. Kouzla mají nápaditost a příběh je též dobrý. Samozřejmě je to made in Amerika a tak si scénaristi neodpustili love story, ba co hůř, rovnou dvě. Ale daly se přežít. Což se vtipu týče, si také nemůžu stěžovat, spousta humorných scén ať už jde o trénink, či nějaká ta smůla. Závěrem samozřejmě zakymácí velký happy end, před kterým je finální bitva mezi klaďasy a záporákami. Ale souboj to byl poutavý. Inu co víc říct, vřele doporučuji.



HODNOCENÍ: 70%

Čajovna Siva - Praha

6. září 2010 v 18:59 | Macík |  Recenze čajovny
Na začátku víkendu jsem vycestoval za dvěma velice dobrými přáteli do srdce naší republiky, do hlavního města Prahy. Po sice krátké, ale úmorné cestě do Prahy dálkovým autobusem jsem plný očekávání vstoupil do metra a nechal se odvézt do stanice: Náměstí republiky kde na mě již čekal kpt. Jack a Timmy. Přeskočím, to co je pro Vás nezajímavé a přejdu k části, kdy vcházím do menší místnůstky s pár stoly a přímo proti dveřím je bar. Už nyní nasávám vůni vonných tyčinek a čajů. Můj průvodce mne vede do rohu, kde se vine příkré kulaté schodiště dolů do sklepa. Ve slabém osvětlení rozpoznávám několik gaučů a stolů. Na krátký okamžik usedáme k menšímu stolu. Přichází milá a i pohledná obsluha a donáší nám malé knížečky s nabídkou. Neváhám ani chvíli a nořím se do ní. Netrvá dlouho a objednám si svůj nejoblíbenější čaj, čili Tuareg. Je to jeden z bodů, podle čeho budu hodnotit čajovny. Mí společníci ještě vybírají a tak se rozhlížím. Na několika stolech vidím vodní dýmky, což je další z mých bodů, podle kterých hodnotím. Vzduchem se nesou libé vůně mnohých druhů tabáku a místnost je zahalena do slabého mlžného oparu.

Nakonec i kolegové si vyberou a čekáme, než nám donesou objednanou vodní dýmku a hlavně čaje. Ke všemu dobrému se uvolnilo místo v malé, od ostatních oddělené místnosti. Na zemi leží polštářky kolem dvou nízkých stolů. Usedáme a před námi již stojí velká vodní dýmka. Nechám hostitele prvně potáhnout. Po chvíli se šlauch dostane i ke mně a já okusím směs citrónu a kokosu. Ačkoliv se tato kombinace jeví zvláštní, chutná vcelku dobře. První mínus vidím v tom, že zde používají samozápalné uhlíky, jež mírně kazí chuť.

Po pár potáhnutích na náš druhý stolek staví čaje a už nyní vidím, že Tuareg připravují pečlivě. Nápoj je v kovové konvičce. K němu je přiložena malá sklenka a cukřenka. Ano, jak praví originální recept Tuareg se podává slazený, nebo s možností ho osladit. Tak to činní i obyvatelé Maroka. Nejdříve přivoním. Libá vůně máty v pozadí s vůni Gunpowderu je velice výrazná. Když ochutnám, v puse se mi chuť rozvine. Nejdříve nasládlá, pak přichází mentolová, osvěžující chuť máty a nakonec jemná chuť gunpowderu.

HODNOCENÍ:

Atmosféra:         80%
Obsluha:             75%
Nabídka:             70%
Vodní dýmka:    75%
Čaj:                     85%
____________________
Celkové hodnocení: 77%
By MartX. Copyringht 2008