Ve dvou se jde lépe i do pekla.

Květen 2010

Moje sebevražda

10. května 2010 v 19:46 | Macík |  Mé myšlenky, názory a jné bláboly
Sebevražda, v poslední době je toto slovo vyslovováno čím dál častěji. Proto není divu, že i já jsem začal trochu uvažovat. Jak se zabít? To je to, oč tu běží. Dnešní doba, mi dává tolika věcí na výběr, teď jen, která věc bude vhodná pro situaci a pohodlná pro mě? Těžká to volba.
                Že bych si podřízl nějakou tepnu či žílu. Pohodlné to být může, lehnout si, nějaký dobrý nůž, možná bych to měl raději udělat v koupelně. Mám rád svoji rodinu a tímto způsobem bych dělal mnoha svinčíku. Možná by bylo dobré, začít uvažovat o jiném způsobu.
               
Další způsob, který mě napadá je, oprátka. Stoletími odzkoušená smyčka se jeví jako skvělý způsob, jak ukončit svou existenci. Neudělám tím žádný nepořádek, pokud nebudu počítat převrácenou židli a pak někde přivázaný provaz. Ale když si to teď představuju a před očima se mi objevují obrazy toho, jak se mi nezlomil vaz a já se zmítám v křečích bez možnosti nádechu. Ne to není taky moc příjemný pocit. Takže další vyloučená možnost. Utopení tedy taky nepřichází vhod. Tam se sice nedechnout mohu, ale nejsem ryba, abych uměl využít kyslík ve vodě. Upálení? Hm, oheň je fajn do chvíle, kdy zjistíš, že se ti škvaří vlastní kůže, takže říkám ne upálení. I když je to efektivní odchod z tohoto světa alá živá pochodeň není zas tak hrozný, ale opravdu ne.
                Pak mi tedy na mysl přichází drastičtější způsob, kterým je střela. Míst, kam ji umístit je mnoho, má to jen dva problémy. Zase bych udělal onen svinčík a pak, ta důležitější nemám čím se zastřelit. Hm, teď mě napadla dnešní samozřejmost, čili elektrický proud. Napuštěna vana a pak něco, zapojeného do zásuvky by bylo účinné, ale zase jsou tam ty svalové křeče. Myslím, že ani toto to nebude to pravé ořechové.
                Nu a je to, už to mám, Prostě se otrávím. Je to bezbolestné, dostupné, neudělám bordel a hlavně je to jednoduché.

Čaj dle Daga Björndala

2. května 2010 v 19:40 | Macík |  Příběhy čajů
Známý norský cestovatel Dag Björndal sedí u stolu nakloněný nad stolem. V ruce svírá plnicí pero a horlivě zapisuje poznámky. V krbu, který dominuje dřevěně obložené místnosti, plápolá oheň. Vrhá mihotavé světlo na kožešiny, parohy a jiné relikvie získané na dlouhých cestách. Cestovatel se posadí rovně a následně protáhne. Přes brýle s kovovými obroučkami posazenými na špičce nosu se zahledí z okna. Drsné severské počasí, venku řádí v plné síle. Vichřice lomcuje s okny. Ačkoliv do setmění zbývá přibližně hodina, denního světla znatelně ubylo. Příčinou je hustá chumelenice, která doplnila silný vítr. "Nevlídné počasí." Zamumlá si pod nos a rukou uchopí porcelánovou konvici a nalije si teplý čaj, který si vaří dle svého receptu, jež si vypiloval k dokonalosti.

Čaj Daga Björndala

2. května 2010 v 19:36 Příběhy čajů
Známý norský cestovatel Dag Björndal sedí u stolu nakloněný nad stolem. V ruce svírá plnicí pero a horlivě zapisuje poznámky. V krbu, který dominuje dřevěně obložené místnosti, plápolá oheň. Vrhá mihotavé světlo na kožešiny, parohy a jiné relikvie získané na dlouhých cestách. Cestovatel se posadí rovně a následně protáhne. Přes brýle s kovovými obroučkami posazenými na špičce nosu se zahledí z okna. Drsné severské počasí, venku řádí v plné síle. Vichřice lomcuje s okny. Ačkoliv do setmění zbývá přibližně hodina, denního světla znatelně ubylo. Příčinou je hustá chumelenice, která doplnila silný vítr. "Nevlídné počasí." Zamumlá si pod nos a rukou uchopí porcelánovou konvici a nalije si teplý čaj, který si vaří dle svého receptu, jež si vypiloval k dokonalosti.
By MartX. Copyringht 2008