Ve dvou se jde lépe i do pekla.

Duben 2010

Farscape

27. dubna 2010 v 20:46 | Macík |  Recenze serialy

Farscape

Farscape, toto jméno budu mít ještě dlouho v hlavě, jeden z nejlepších sci-fi seriálů co jsem kdy viděl. Ano, jak v každém seriálu byli slabší díly, ale i díly poutavý. Nemůžu říct, že by se děj v těch čtyřech sezónách nějak stereotypně opakoval, jako třeba u SGC. Když to budu hodnotit ze stránky efektů, jde o šedý průměr. Nenadchnou, ale také neurazí. Nejslabší místo jsou asi kostýmy. Abych řekl pravdu, vůbec mi nevadili, že nebyli dokonalé. Charaktery, jsou zajímavé. Sice je tu klasické americké love story, které naštěstí není tak moc řešené a i ono nabídne občas zajímavé a komické situace. Vše se točí kolem hlavní postavy Johna Crichtona ("My name is John Crichton. I am astronaut…" tak tuto větu si u něj vždy vybavíte.) který se při nevydařeném pokusu dostane do jiné galaxie. Sotva tam je člověk pět vteřin a už udělá problémy. Časem se seznámí se všemi hlavní postavami, které nás budou provázet až na pár výjimek celým seriálem. Ačkoliv je John asi klíčová postava, oblíbil jsem si jiné, jako například Ka D´Arga či dominára Rygela XVI. Dokonce i záporáci mi byli sympatičtí, třeba takový Scorpius/Harvey. Je to asi u jiných seriálu, kde si najdete své oblíbené postavy, ale i ty neoblíbené.



1.season - Díky několika prvním dílům mě tento seriál zaujal natolik, že jsem byl schopný ho shlédnout celý. Dá se říct, že celá první sezóna překvapuje.



2., 3.season Byli slabší, ale pořád tam bylo něco, co mě drželo u jeho sledování. Od půlky třetí řady, se díly zlepšovaly jak v napětí, tak i v nápadech.



4.season - Označuji ji jako vrchol celého seriál, nenašel jsem tam díl, co by mne nudil.



Film - Tento seriál má jako dokončení příběhu téměř tři hodinový film, ve kterém se vše rozplétá, ačkoliv i zde najdeme zvraty.



Hodnocení: 80/100
Doporučuji všem fanouškům sci-fi a myslím, že i obyčejný divák si přijde na své.

Berserk

27. dubna 2010 v 20:43 | Macík |  Recenze serialy

Berserk

Animé, které nás zavede do stoleté války mezi Midllanským královstvím a Chuderskou říší. Ukáže nám osudy mladého válečníka, jehož osud přivede do kumpánie Jestřába, vedené charismatickým Griffithem, který si chce splnit svůj sen…

Pro mě animé numero uno. Není to jen animé o muži s obřím mečem, litrech tekoucí krve a nespočetně zmasakrovaných vojáků. Když to člověk pozoruje, vidí zajímavé charaktery, které se postupně vyvíjí, lidskou touhu po moci a jak jsou někteří jedinci udělat cokoliv, aby dosáhli svých snů. Ačkoliv jsou dialogy v tomto animé důležité, není jich tam zase tak moc. Ve zkratce: hodně se to tam řeže. V celku má tento seriál pětadvacet dílů zhruba po dvaceti třech minutách. Z toho 70% soubojů (můj osobní odhad). O zvraty tu taky není nouze. V závěru určitě doporučuji fanouškům fantasy a myslím, že tímto dílem nepohrdne ani leckterý fanoušek animé.


HODNOCENÍ: 95/100

Olympijské hry

27. dubna 2010 v 20:38 | Macík |  Mé myšlenky, názory a jné bláboly

Olympijské hry

Tento sportovní "svátek", který ovládá spoustu televizních kanálů, nemůže uniknout pozornosti snad nikoho. Když se nad tím tak zamyslím, zarazí mne několik věcí.

Třeba první jsou peníze investované do toho celosvětového závodu. Všude kolem nás víří ve vzduchu slovo krize, fabriky propouští a bůh ví co jiného, i přes to jsme se však mohli podívat na zahájení, které určitě stálo mnoho a mnoho milionů dolarů. Někteří se budou ohánět, že olympijské hry mají tradici a že jsou tu X let. Však já neříkám, že se nemají konat, ale mohli by se na to podívat z ekonomické stránky. Zahájení mohlo být mnohem levnější, sice by se Vencouver tolik neblýsknul, ale myslím, že by to mnoho lidí ocenilo. Tak proč rozhazovat tolik peněz, aby se ukázali? Aby se lidé mohli pokochat? Aby odvedli pozornost od jiných důležitých věcí?

Vždyť slovo, které teď slyším úplně všude je olympiáda. Při obědě v hospodě, na pracovišti u kolegů, televize, noviny, rádio atd. Je to úplně všude. Pro člověka, který o sportu ví, že existuje, je to občas až obtěžující. Osobně mohu říct, že veškerý sport jde mimo mne. Samozřejmě mám radost z postupu, medaile a jiných úspěchů nebo si řeknu škoda, když nějaký náš sportovec neuspěje. Ale to je tak vše. Nenastavuji si budík na brzké ranní zápasy, nervu se o ovladač, abych přepnul kanál, ba dokonce se ani nerozčiluji, že se v hospodě mluví, když vysílají nějaký přenos. Samozřejmě to ostatním neberu, ale oni by zas mohli brát ohledy na nás, kterým sport nic neříká.

Někdo mě odsoudí, někdo si řekne, že na tom něco je, ale je to můj názor. Prostě se vyhodilo zbytečně víc peněz, než se muselo. Mohli se použít jinde.

Přátelství

27. dubna 2010 v 20:35 | Macík |  Mé myšlenky, názory a jné bláboly

Přátelství

Přátelství? Co je přátelství? Existuje vůbec?

Myslím, že tuto otázku si položil nebo položí určitě každý. Každý bude jednou na dně a bude hledat podanou ruku. Otázka je, jestli je ten dotyčný obklopen skutečnými přáteli, anebo jen fatamorgánou přátel, jež se v nouzi největší nerozplynou. Kdysi jednou pravil moudrý člověk citát, jež mám rád, a který má co do sebe " V nouzi poznáš přítele.". Každé přátelství si projde tímto testem.

Když je člověku ouvej a ze slabé chvilky mu nepomohou ani běžné "léky" hledá oporu, nejvíce v lidech okolo sebe. Někdo to prostě narovinu řekne, někdo jen vysílá signály, nouzové volání S.O.S a doufá, že si ho někdo všimne. A proč to neřeknou rovnou, protože se tím ujišťují, že o ně někdo má strach, že se o ně někdo zajímá. Samozřejmě je fakt, že čím méně zájmu dostanou, tím více posílají S.O.S jako potápějící se loď. Když si pak nikdo nevšimne ani toho, bývá to mnohem, mnohem horší. K původní příčině se přidá pocit osamění a života v temnotě, v horších případech pocit zrady.

A proč to vlastně píšu, Odpověď je jednoduchá, i já jsem tímto peklem prošel, nebylo to poprvé a nebylo to nejspíš naposled. Hodně mi pomohla opora v mých přátelích, bez nich bych to nedal tak rychle. Je fajn, když si člověk mlže s někým promluvit. Nemusí to být hned o onom problému, stačí mu jen zapálit svíčku v temnotě či podat ruku tonoucímu.

Bez přátel by život šel jen těžko a buďme rádi, že máme alespoň nějaké.

Tuareg

27. dubna 2010 v 20:26 | Macík |  Recenze čaje

Tuareg


Co to vlastně je? Jedná se o směs dvou čajů. Jedním je gunpower green, který dá tomuto čaji jemnou chuť a druhým čajem je marocká máta, jež čaji propůjčí osvěžení. Dá se pít v horkém stavu, kdy člověka příjemně naladí. Osobně ho rád piju, když mám knihu v ruce a hraje příjemná hudba nejlépe z nějakého klidnějšího soundtracku. Ovšem jeho výhodou je, že když se pije, studený osvěží dvojnásob. Z tohoto čaje jsou skvělé i další dva nálevy, které samozřejmě neztrácí svou typickou chuť. Pro mě je tento čaj numero uno.

HODNOCENÍ: 100/100

Čaj hraběte Draculy

27. dubna 2010 v 20:24 | Macík |  Recenze čaje

Čaj hraběte Drákuly


Tento vskutku zajímavý čaj je jen pro otrlé. Jeho chuť i "vůně" odpovídají názvu.

A co Vám tedy přinesou? Jedná se o směs dvou černých čajů Lapsang Souchang a Pu-Ehr. Když před postaví nápoj, téměř černé barvy a vy si jemně přivoníte, ucítíte hřbitov. Kdyby však zůstala jen u hřbitova, byla by to procházka růžovým sadem. Z čaje na vás dýchne smrad čerstvě exhumované mrtvoly, která si už nějaký ten pátek poležela v rakvi, a červíci to v ní pěkně roztočili. Ano ucítíte hnilobu, spáleninu a bůh ví co jiného.

  I přes toto jsem však našel odvahu a usrknul jeden doušek, to co přišlo, se jen stěží popisuje. Typická zemitá chuť Pu-Ehru, kterou po spolknutí nahradí jakási chuť popela a spáleniny. Čím čaj více chladne, tím více je "spáleninou" ocásek znatelnější.


Závěrem tento čaj doporučuji všem nemrtvím, protože je zaručeně přivede k životu. Jinak myslím, že milovník černých čajů se zaraduje i zapláče zároveň. A pro lidi experimentující, to bude nevšední zažitek.



HODNOCENÍ: 60/100

Pu-Ehr Yeti

27. dubna 2010 v 20:22 | Macík |  Recenze čaje

Pu-Ehr Yeti

Pu-Ehr jež je celosvětově známí pro svoji typickou zemitou chuť. Já jsem si tuto čajovou lahůdku pořídil ve verzi yeti. Čaj obohacen kromě jiného o skořici, rozinky a kardamom. A jaká je finální změna. Už z vůně jde vycítit ona skořice, která dodá čaji značně své aroma. Rozinky, dodají mírnou sladkost, vrcholem je kardamom, který dodává jakousi neznámou chuť, jež je těžké určit, stejně jako je těžké zjistit skutečnou podobu yetiho ve skutečném světě. Nicméně ani v těchto aromatických přísadách se neztrácí krásná zemitá chuť, kterou čaj příjmá z hlíny ve své domovině.

HODNOCENÍ: 70/100

Tibetský čaj

27. dubna 2010 v 20:19 | Macík |  Recenze čaje

Tibetský čaj

Receptura tohoto čaje, jež v originále ukrývá černý čaj daarjeling, mléko a žluklé jačí máslo, mě zaujala natolik, že jsem se rozhodl ochutnat tento kalorický nápoj.

Bohužel, nebo spíše díky bohu jsem si ho dával v české čajovně, a tak ono jačí máslo nehradilo pravé české čerstvé kravské máslo. Nemohu tedy soudit s úplným originálem, ale myslím, že tato verze má své jisté kouzlo avšak i jisté nepříjemné stránky, ke kterým se dostanu za chvíli. Když přede mne postavili tento nápoj, nemohl jsem se dočkat a musel jsem přivonět. Za vůní másla a mléka, šla velice málo ucítit vůně černého čaje.

Po několika okamžicích, kdy už mi vůně nestačila jsem, tak jsem zhong uchopil a jemně upil. Na horním patře člověk cítí máslo a mléko, kdežto na dolním velice silnou hořkost, kterou je známí daarjeling. Tak to se nese každý doušek tohoto nečaje. A nyní se dostávám k té nepříjemné vlastnosti, jež tento čaj má. Jak nápoj chladne, objevují se na hladině malé kousky sraženého másla. Pokud tedy tento nápoj nevypijete dosti teplý, může se stát, že vám na hladině bude plavat škraloup másla, jež značně znehodnotí tento skvělý čaj.



Pokud tedy rádi zkoušíte nové věci, nebo pokud jste jen zvědavý určitě si tento nápoj objednejte.



HODNOCENÍ: 80/100

Yogi spice

27. dubna 2010 v 20:18 | Macík |  Recenze čaje

Yogi spice

Yogi, yogi. Nedávno jsem vyslovil větu: "Království za yogi!" Tento čaj nečaj, jehož recept si každá čajovna pečlivě střeží, dokáže člověka přivést do mírné euforie. Základem je směs koření, jako třeba pepř, kardamom, skořice, zázvor a jiné. Další příměsi při jeho přípravě je jemný černý čaj assam, jež mu propůjčí své jemné aroma. Pak již jen mléko a med. Ovšem, přesné podíly Vám prozatím neprozradím. Při pití cítíte na špičce jazyka sladkost, která se přes střed jazyka mění v jemnou hořkost a v závěru ucítíte jakési jemné pálení a silnější hořkost.

V závěru Vám doporučím, abyste si dali při Vaší příští návštěvě čajovny tento čaj nečaj. Myslím, že každého příjemně překvapí.



HODNOCENÍ: 100/100

Vítej poutníku Virtuálního světa

27. dubna 2010 v 20:12 | Macík

Vítej poutníku Virtuálního světa, posaď se a chovej se jako doma...

Vítejte na mém novém webu. Co tu můžete najít? Mé recenze k filmům, seriálům, čajům a čajovnám. Nějaký ten můj spisovateský pokus, nejčastěji v podání mého příběhu Zelená pochodeň viz. Menu -> Mé příběhy. Dále se tu objeví nějáký ten můj myšlenkový pocchod či nějáký názor k něčemu aktuálnímu. Oproti minulé stránce zde budou i fotky a texty k Tesařskému řemeslu, ke kterému jsem přičichl a už bych snad ani neměnil a mnoho a mnoho dalšího....

PS: Při jakékoliv nejasnosti nebo jen tak mi klidně napiš na mail mart.ix@seznam.cz . Nejjednudušší bude asi nechat mi komentář u nějákého článku.

Má maličkost

27. dubna 2010 v 20:06 | Macík
Jmenuji se Martin, přezdívaný Macík.

Pocházím z malé vsi kousek od Liberce. Je to krásné místo a doporučuji vypravit se do našeho kraje.

 Ale zpátky ke mě, ano vím, zní to trochu sobecky, ale tak je to stránka o mě. :) Jsem obyčejný kluk se svými dobrými, ale i špatnými vlastnostmi. Nebudu se zdržovat jejich jmenováním, protože by toho bylo mnoho. Proto zvolím jen nějáké. Jsem člověk, který miluje humor, umím naslouchat, ačkoliv se to občas nezdá, jsem i velice chápavý. Mezi mé silné stránky patří i trpělivost a chladná hlava. Rozčílit mě, dovedou jen asi tři lidi. Za své přátele bych obětoval život, ale jako každý smrtelník mám i já své zlozvyky. Jsem důvěřivý, občas až moc flegmatický. Řídím se motem, že vždy může být hůř a hledám opimistické stránky na každé zlé věci. Koníčky? Mnoho. Nejvíce asi plastikové modelaření, čtení(preferuji fantasy literatůru), psaní vlastních příběhů, hudba, sypané čaje, seriály, filmy.... ten seznam je hodně dlouhý a já Vás nechci nikterak nudit mou existencí. Dofám jen, že si tu každý najde něco, co ho zaujme a snad i bude mít důvod se vracet. Klidně mi komentujte články a já se Vám na ně pokusím odpovědět, bude-li tedy na co. Přeji Vám příjemné čtení...

Váš Macík

Přátelé až do smrti

20. dubna 2010 v 22:14 | Macík |  Mé povídky
Mladý kapitán se vynořil ze zašedlého stanu.
Přes kroužkovou vestu prosvítá na rudé dlouhé košili růže s mečem vyšitá zlatou niti. V podpaždí nese stříbrnou helmu vpředu tvarovanou do vlčího obličeje. Na koženém opasku se mu houpal v kožené pochvě dlouhý meč s jílcem ozdobeným dvěma rubíny. Na levé noze měl nad vyšší koženou jezdeckou botou v pouzdře zahnutou dýku. Rozhlédl se na obě strany. Kaštanově hnědé, zarudlé oči svědčili o probděné noci. Několika dlouhými kroky prošel mezi pár stany, u kterých občas plápolal malý ohýnek, ke kamenným schodům na hradbu. Vzal schody po dvou. Za chvíli stál již nahoře, lehký letní vánek mu rozevlál dlouhé blonďaté vlasy. Znovu se rozhlédl. Na východě zrovna vycházelo slunce. Jeho paprsky pomalu vyháněli šero, které prozatím vládlo krajině. Zamířil si to rovnou na východní hradbu. Cestou minul několik hloučků stráží sedících u malých kamínek. Když viděli procházet kapitána, nevstávali, jen mu kývli na pozdrav hlavou. Nemuseli se bát, velitel věděl dobře, že konec léta provázejí ranní mrazy.
Když dorazil na své místo, zahleděl se jako vždy na tábor, který mu přidělili. Dole odpočívalo necelých sedm set mužů a hrstka žen. Tři stovky kopí a tři sta jezdců na koních. Všichni měli dvě věci společné, nebrání jen své domovy a svůj kraj, ale i jižní část kontinentu a tedy i několik jiných království. A v druhé řadě byli všichni unaveni z nekonečného bránění svých blízkých.
"Za chvíli se začnou probouzet první z nich." Pomyslel si. Za krátkou chvíli za ním přiběhne jeho první muž a oznámí mu, co se událo za poslední den. Využil tedy samoty a pohlédl na opačnou stranu. Slunce bylo již skoro celé. Na obzoru se mu rýsovala silueta další tvrzi. Jedna z mála věcí, která ho uklidňovala. Nejsou tu samy. Ne, že by měl strach, kdyby tu byli samy, ale měl spíše na mysli pomoc pro jeho armádu, kdyby přišla chvíle nouze. Ozvaly se kroky. Zůstal stát dál, s pohledem upřeným na slunce.
"Zdravím tě, Gabrieli." Řekl a mírně se pousmál.
"I já tebe Marku." Odpovídal s přátelským úsměvem.
"Co mi přinášíš za novinky?" zeptal se a otočil se na Gabriela, ruce složil za záda.
"V podstatě nic, co by stálo za řeč." Odpověděl klidně.
"Na jednu stranu jsem rád, žádné problémy a žádné starosti, na druhou stranu je to značně znepokojující. Víš o tom, že se místo zdejšího kapitána je prokleté, tedy alespoň to tvrdí někteří vojáci. A není divu, jsem sedmým kapitánem tohoto tábora za posledního půl cyklu."řekl tajemně Marek a zadíval se do tváře svého přítele.
"Nezlob se na mě, ale já na prokletí a podobné věci nevěřím." Řekl celkem skepticky.
" To i v celku …." Zarazil se uprostřed věty a zaposlouchal se. Vzduchem se nesl jakýsi křik. Zpozoroval, že většina mužů na hradbách už stojí a kontroluje situaci. I v táboře se začal šířit hluk. Někteří mladí vojáci na sebe začali zbrkle natahovat zbroj, ti starší jednali klidně, někteří vstaly a zapálili si dýmku či se jen smály nováčkům. Kapitán, se přestal kochat krajinou a rozeběhl se na severní hradbu.
Když se vyklonil, pod hradbou nestál nikdo. Dubová brána je zavřená. Pohlédl proto do dálky. Tam se hnala jakási postava na koni směrem k nim. Něco křičela, ale nebylo jí zatím rozumět. Když se přiblížila na pár set metrů, slova byli již srozumitelná
"Zpráva! Zpráva! Zpráva pro kapitána Marka Vallera…" Odkud si se vynořily dva cizí jezdci, jeden v ruce třímal meč a druhý kuš. Marek pohlédl na Gabriela, který stál dál a přihlížel podívané. Až teď si uvědomil, že po celou dobu měl na zádech luk, po těch několika dnech mu to přišla jako samozřejmost a tak to ani nevnímal.
"Gabrieli!" zakřičel z plných plic, Gabriel se otočil na něj "Sejmy je! Sejmy ty co ho pronásledují." Křičel dál, mezi tím již Gabriel bral do ruky luk a tasil šíp s modrými pery na konci. Dál to již nesledoval a naklonil se do tábora nad bránu, kde stála skupina ozbrojených mužů.
"Otevřete bránu! Hned otevřete bránu!" Křičel teď směrem k nim. Nejdříve stáli všichni jako zkamenělí, pak se vrhli k bráně. Marek se rukou zapřel o hradbu a pak se ladným seskokem ocitl za vojáky, kteří zrovna otvírali vrata. Dopadl do dřepu. Vstal, rukou uchopil jílec. Pootevřenými vraty proklouzl ven, v tu samou chvíli se v jezdci s kuší zabodl šíp. Kolem něj projel posel. Kousek před ním se proti němu řítil jezdec nepřátelské armády. Marek vytasil svůj meč a zastavil se. Když byl protivník před ním, udělal dva táhle pohyby mečem. Při prvním zaržal kůň a pak se z jeho tepny na krku vyřinula spousta krve, při druhém pohybu si přiklekl a svým mečem vykryl útok svého soka. Obě přední nohy koně se podlomily a jezdec přelétl přes hlavu umírajícího zvířete a dopadl na záda a kousek popojel. Nepřítel pomalu vstal. Marek rukou naznačil Gabrielovi, ať nestřílí. Pak oběma rukama uchopil meč. Voják se ohlédl na hradby, kde se mačkalo dost lučištníků na to, aby to zabilo malou jednotku. Bylo mu jasné, že tak jako tak zemře. Strhnul si helmu. Dlouhé rudé vlasy se rozevlály ve slabém větru. Pak vzal svůj meč. Vyšli proti sobě. Když byli na dosah, prvními údery zkřížily meče. Po dlouhé době Marek potřeboval umění, jež se učil několik let. Vzpomněl si i na svého dědu, který ho šerm vyučoval. Ještě několikrát si vyměnili údery v rychlém tempu. Pak se Marek několika pohyby vyrazil meč z ruky nepřítele. Ten obloukem prolétl prostor mezi bojovníky a skončil v nastavené ruce Marka. Muž s rudými vlasy byl nyní v naprostém v šoku. Ruce držel pořád tak, jako by svíral meč. Marek udělal krok vpřed a dlouhou sečnou ranou uťal soupeři hlavu. Ta se odkutálela kousek od těla, které dopadlo na zem. Z krku se začala řinout krev. Marek zabodnul meč nepřítele do země vedle těla a vydal se zpět k bráně. Na hradbě mezitím vypukla radost.
S mečem v ruce prošel až k muži, s vysokými jezdeckými boty, koženým kabátem a černým kloboukem se zeleným perem. Přes rameno měl přehozenou tašku. Muž se poklonil a smekl klobouk. "Zdravím Vás, můj pane. Jmenuji se Roland, jsem královský posel. Posílá mne král Celesisus." Řekl noblesně.
Marek se na se chladně podíval do očí kurýra. Několik vrásek v obličeji posla se prohloubilo. Pak kapitán pomalu pozdvihl meč. Po jeho čepeli stékala rudá krev. Posel byl rád, že může pohledem uhnout. I když ani toto nebyl příjemný pohled.
"Doufám, že neseš zprávu, pro kterou toto nebylo zbytečné." Řekl pomalu a potichu. Všechen jásot utichl, všichni směřovali pohledy na dva muže.
"Konám jen svou práci a povinnost." Řekl posel a z torny vytáhnul srolovaný pergamen s rudou pečetí. Znovu pohlédl na Marka, který tam stál bez hnutí, jen krev stekla až k jílci.
"Pokud nemáte žádnou zprávu k doručení, vydám se na cestu." Pokračoval posel.
"Ne, nepotřebuji předat žádnou zprávu." Odpověděl, dal si pravou ruku na srdce. Kurýr se jen poklonil a opět smeknul klobouk, pak došel ke svému koni a ladně se na něj vyhoupl.
"Nechť jsou Vám cesty více nakloněny, než doteď." Řekl kapitán Marek Valler. Kurýr popohnal koně a ten se vyrazil, hned za branou se dal do trysku. Marek se podíval na pečlivě srolovaný pergamen. Rozhlédl se, viděl mnoho pohledu upřených na jeho osobu.
"Lidi, zpět do práce." Zvolal. Chvíli se nic nedělo, ale potom se začali pomalu rozcházet. Z davu před ním se vymotal Gabriel, jeho luk už byl na zádech. Bez jediného slova oba zamířili ke schodům. Došli až na východní hradbu a oba se zahleděli k další pevnosti. Marek vytáhnul hadr a utřel s ním svůj meč, který následně uklidil.
                Rozlomil pečeť a rozvinul pergamen. Oči mu kmitaly ze strany na stranu, pak se zastavily. Stal jako zkamenělý, po krátkém okamžiku svitek upustil. Vítr ho odnesl přes hradbu, dál na zem. Gabriel se podíval starostlivě na svého velitele. Ten jen dál koukal na místo, kde ještě před chvílí držel zprávu.
"Co tě takto vyděsilo starý příteli?" zeptal se nakonec. Marek se na něj podíval, pronikavě do očí.
"O úplňku má přijít útok. Dvacet tisíc mužů." Řekl pochmůrně.
"Pamatuješ na naši přísahu, kterou jsme si daly kdysi dávno?" zeptal se Gabriel. Marek se podíval na východ.
"Pamatuji, dobře si ji pamatuji. Že vždy budeme bojovat dokonce, a že jeden druhého nikdy nezradíme." Řekl pevným hlasem a opět se podíval do Gabrielových očí.
V nich plál oheň.
"A pokud todle má být náš hořký konec, pak to bude konec s celou parádou." Řekl odhodlaně. Chvíli se chápavě dívaly do očí. Pak se Marek vydal rázným krokem. Postavil se nad bránu.
"Přátelé!" zakřičel z plných plic. Veškerý ruch utichl a všichni pohlédli směrem ke kapitánovy, někteří si i popošli kousek blíže. "Temnota! Temnota se chystá pohltit vaše blízké! Nesmíme si však zoufat, jsme pro ně pořád světlo v této temnotě a poslední naděje, jež mají. Musíte bojovat, bojovat do posledních sil, do poslední kapky krve. Pro všechno co je vám na tomto světě drahé! My se té temnotě postavíme a zvítězíme! Za vítězství!" vykřikl, zvedl ruce nad hlavu a po něm se ozvalo sborové zvolání: "Vítězství!"
"Tak se tedy připravte na bitvu!". V táboře opět nastal ruch, řinčení zbroje převládalo.

"Vojáci! Složili jste přísahu! Nyní je na čase, abyste ji splnili." Zakřičel jakýsi důstojník ve zdobném brnění. Marek právě vycházel ze svého stanu. Drátěná vesta mu zůstala, k ní přibyli chrániče stehen, kolenou a rukou. Nasadil si svou přilbu. Vyhoupl se na svého koně a vyjel před hradby, tam stála již vyrovnána jízda i kopí z jeho pevnosti. Stoupl si do čela jízdy. Pohlédl na východ. I tam již probíhalo řazení armády. Na západě už armáda mířila k nim, aby měli větší šance. Na severním horizontu se rýsoval černý obrys. Slunce pomalu zapadalo a šero se vracelo. Ozval se dupot, snad všichni muži se ohlédli. Z pevnosti vyklusaly dvě stovky lučištníků, jež fungovaly, jako stála posádka pevnosti.
Jako první běžel Gabriel. Na sobě koženou zbroj, dlouhý modrý plášť a na hlavě přilbu. Luk již neměl na zádech, ale držel ho v ruce. Zastavil se vedle Marka a povzbudivě se na něj usmál. Ten mu úsměv opětoval, i když v duchu viděl jasný konec světa tak jak ho známe. Zdálo se to jak věčnost, ale ve skutečnosti uteklo několik desítek minut. Mezitím na zem dopadaly poslední sluneční paprsky a začal pomalu vycházet měsíc v úplňku. Armády stály několik desítek metrů od sebe. Marek vytasil svůj meč zdvihnul ho nad hlavu.
"Za slávu!" a popohnal koně. Veškerá jízda ho napodobila, s bojovným řevem se hnala vstříc nepříteli. Jeho první linie sklonili svá dlouhá kopí. Koně se instinktivně snažili překážku přeskočit. Mnoha se to podařilo. Markův kůň ovšem nebyl mezi těmi, co přežili. Kopí se mu zabodlo hluboko do těla. Zastavil skoro na místě, Marek se však neudržel v sedle a přeletěl až mezi vojáky nepřítele. Ihned vstal a srovnal si helmu. Byl obklopen několika šermíři. Malý okamžik a jejich meče se začaly s hlasitými ranami střetávat ve vzduchu, až jiskry létaly. Odvážně se bránil výpadům nepřátel, dokonce stihl občas sám zaútočit. Nahoře v jeho zorném poli ho cosi upoutalo, neomylně poznal zápalně šípy snášející se vzduchem. Skočil na zem. Šípy dopadaly s hlasitým bubnováním o štíty či brnění. Když bubnovaní skončilo, rychle se postavil. Dva z nepřátel, jež ho zahrnovaly údery zmateně pobíhaly a snažili se uhasit své hořící oděvy. Nikdo na ně nebral ohled a souboj pokračoval dál. Nebyli to objekty co teď zaujalo citlivou pozornost Markuse. Tentokrát to byl zvuk, sotva slyšitelný, ale ten zvuk moc dobře znal. Na nic nečekal, chytil jednoho z nepřátel a svalil ho na sebe. Ten byl v šoku, toto opravdu nečekal. Pak se opět ozvalo bubnovaní. Jeho živý štít sebou několikrát škubl a pak se prohnul ve smrtelné křeči. Odvalil ho stranou a pak znovu vstal. Sevřel svůj meč a pustil se do souboje s dalším vojákem.
                Čas plynul, ještě několikrát se snesla salva do řad bojovníků. Párkrát narazil i na šíp s modrými pery. To ho přinutilo víc bojovat. Pak jim došla munice a vrhli se s meči do bojujícího davu.
                Bitva pokračovala. Gabriel se ocitl na dohled Marka. Gabriel bojoval s urostlým soupeřem. Dlouho ranou ho skolil k zemi. Marek se zrovna podival jak se Gabrielovi daří. Za Gabrielem se objevil další nepřítel. A jedno ranou do krku položil Gabriela k zemi.
"Nééé! Gabrieli!" křičel, avšak v hluku bitvy se to ztratilo. Marek přestal dávat pozor. Na zádech ucítil ostrou bolest, která vystřelila do celého těla. Pohlédl na hrudník, odkud se mu vynořilo ostří dlouhé šavle. Upustil svůj meč. Čas se téměř zastavil. Tak jak se čepel objevila, opět zmizela. Ruce přiložil na ránu. Spadl na kolena. Pohlédl na ruce, na nich jeho krev. Ještě jeden pohled na svého mrtvého přítele. Pak spadl na břicho. S pohledem upřeným na východ. Čas se vlekl, už neměl žádnou sílu se pohnout, rána jako by mu vysála všechnu sílu. Pohled se mu místy rozostřoval. Na východě se objevilo silné světlo. Nevěděl, jestli se mu to zdá, nebo to je skutečnost. Světlo se blížilo. Rozeznal již spoustu jezdců na koních. Zem se třásla. Těsně za prvním mužem jel další, jež třímal v ruce, dlouhou hůl, na jejím konci zářilo zlatavé světlo. Přiblížili se již tak blízko, že poznal vojáka v čele, hodně pomohla jeho zbroj.
"Perleťový… princ…naše spása…" pomyslel si. Pak zavřel oči. Vše utichlo.
By MartX. Copyringht 2008